Na žluté stezce starší skautka rozlišuje, zda se chce vydat náročnou cestou skautské formace, učí se pravidelné „hodině Světla“ (rozjímání nad Božím Slovem), hledá duchovního vůdce a skautskou kmotru, promýšlí své budoucí dílo a rovněž poznává různé druhy skautské služby. Důležitá je také účast na životě Ohně. Cesta po žluté stezce je zakončena žádostí o žlutou stužku, kterou skautka nosí na svém kroji jako symbol cesty, kterou již ušla, a také jako připomínku toho, že již vstoupila na stezku další.

Skautská formace má tři roviny: duchovní, skautskou a ženskou. S duchovní formací skautce pomáhá duchovní vůdce. Se skautskou pak skautská kmotra, která sama již skautskou formací prošla, se pak stará o lidské dozrávání a přijetí sebe sama. Všechny tři části formace mají postupně vést také k tomu, že skautka rozliší své budoucí životní povolání.

Na zelené stezce má skautka v sobě v první řadě nechat s nadějí růst a rozvíjet vše to, co si již osvojila na stezce žluté. Starší skautce tedy stojí po boku v tuto dobu tři průvodci a postupně zraje ve svém křesťanství, skautství i ženství. Podstatnou součástí zelené stezky je i takzvané „dílo“. Skautka si vybere určitou techniku (výtvarnou, hudební, divadelní…), ve které se chce zdokonalit a jejímž prostřednictvím vytvoří něco krásného. Toto dílo může a nemusí být zároveň přímo prospěšné organizaci. Nedílnou součástí formace na této úrovni je rovněž služba, ať již v rámci skautingu, nebo mimo něj.

Po obdržení zelené stužky vstupuje skautka na stezku červenou, kde dochází znovu ke skautskému, duchovnímu i lidskému zrání, tentokrát s důrazem na lásku. Úkolem na červené stezce je rozlišit symbol a motto, které budou skautku provázet po celý další život.

Na konci červené stezky tedy probíhá obřad Fiat – závazek starší skautky. Jde o celoživotní závazek sloužit Kristu, církvi a bližním. „Fiat“ je zároveň slovem, které řekla Maria Andělovi jako své „ano“ Božímu spasitelnému plánu a své úloze v něm.